Na odvetné utkání do Opavy vyrážíme s menšími nápady na choreografii, fan club nic nového nepřipravuje, angažuje se tak nakonec jen UŠP, i tak z hlediska chorea další slabší zápas. Něco je nachystáno již předem, další se bude dodělávat během cesty. Ještě těsně před odjezdem se nakupují poslední propriety. DraFans nakonec berou jen klasická srdíčka, která stejně nakonec v poslední třetině nachystávají UŠP, protože fan club na to jaksi nemyslel. Připraveno je choreo na Tichého i na Slezan a jejich konec sezóny, dovážíme sebou ještě konfety. Odjíždíme bez pyra, které by asi stejně nebylo použito, protože to v podmínkách opavského zimáku prakticky není moc možné.

Po cestě se dodělává choreo, ruku k dílu přiložili tři jedinci (?!), zbytek opět postrádá nejmenší kousek snahy jakkoliv pomoci. Dá se říci, že ze zatím úzké základny UŠP se v Opavě prezentují tři jedinci. Už po cestě do Opavy se v některých “fanoušcích” objevuje náznak menší slaboduchosti skrze jejich chování v autobuse, tentokrát se to ještě dá přejít.

Do Opavy doráží přibližně 100-120 fanoušků, kteří se plní v sektoru. Chystáme sektorovku a konfety, jejich použití plánujeme na první gól, na který se načekáme. Podpora z řad fanoušků velmi slušná, kdyby takhle hlučný a aktivní byl kotel i doma, bylo by to super. Jen někteří by se mohli naučit více pokřiků než dva a ty pořád točit dokola.

V utkání samotném čekáme dlouho na gól, ačkoliv šancí máme stále více. V závěru druhé třetiny Opavu drtíme, ale nic. O přestávce rychle doděláváme připravujeme choreo, které v druhé minutě vytahujeme nad hlavy. Domácí chvíli koukají, jaký to má význam, třeba to pochopili, tímto zdravíme Pepu Tichýho! Za pokřiku Tichý ven! pak sklízíme choreo, abychom po pár vteřinách konečně zaházeli led konfetami! Na druhý gól nečekáme dlouho a začínáme se bavit – i frankfurtskou, která sklízí úspěch. Na song Veď mě dál, cesto má! odpovídají někteří domácí dokonce potleskem, takže roztahujeme srdíčka. Další připravené věci už vzhledem k opilosti některých není čas předvést a tak zůstávají na další zápas.

Loučíme se vynuceným vláčkem, o menší vzruch se starají čtyři domorodí “kapucíni”, kteří si snad šli pro vlajku. Mají smůlu, nakonec se pakují a dle očekávání opouští sektor. Venku po utkání pozorují odjezd autobusů z velké dálky, někteří naši hrdinové je častují pokřiky od autobusů.

Celkově zklamala úroveň některých jedinců, kteří si moc do huby nevidí a nejvíc drsní jsou jen v autobuse či v bezpečné vzdálenosti. Nejhorší je ale to, jak se prezentují ve světle nejvěrnějších fanoušků, ale na choreo nepřispěli, nepřidali ruku k dílu a ještě pak mají tendence ho narušovat. Jebat vás!